terapie se zvířaty patří mezi další doplňkové terapie. Patří sem zejména HIPOTERAPIE, CANISTERAPIE, DELFÍNOTERAPIE

HIPOTERAPIE

fyzioterapeutická metoda využívající jako pomůcku speciálně připraveného koně, konkrétně pohyb jeho hřbetu v kroku. Tento pohyb je střídavý, rytmicky a cyklicky se opakuje. Hipoterapie patří mezi komplexní rehabilitační metody a vychází z neurofyziologických základů. Využívá koně pro léčebné účely a její působení je komplexní. Zasahuje oblast rehabilitace, psychologie a resocializace.

díky hipoterapii dosahujeme:

» normalizace svalového napětí

» koordinace pohybů

» zlepšení rovnováhy

» reedukace řeči

» zvyšování sebadůvěry

» úprava svalové dysbalance

» mobilizace kloubů

» zlepšení emočního vztahu ke cvičení

» energetické posílení pacienta

» narušování patologických stereotypů

» úprava pohybové symetrie

» rytmizace organismu

» facilitace senzorické integrace

» facilitace nových motorických programů

 

Účinky hipoterapie:

Koordinace trupu:

Během Hippoterapie se musí pacient neustále adaptovat a koordinovat pohyb svého těla vůči pohybovým podnětům koně. Koordinace při pohybu vpřed je poměrně snadná. Při pohybu do oblouku vyžaduje zvýšený funkční výkon poloviny těla na vnější straně oblouku. Pacienti, kteří nereagují adekvátně vlivem oslabené strany (hemiparetici), dělají oblouky s oslabenou stranou na vnitřní straně oblouku. Dosahuje se najsymetričtější držení trupu.

Regulace svalového napětí:

Pohyb koně, který je rytmický, příznivě působí na spastické svaly, a to relaxačně, a hypotonické svaly - svaly se sníženým napětím tonizuje. Je však důležitý rytmus kroku. Pomalý a pravidelný krok uvolňuje spasticitu a rychlý krok ovlivňuje hypotonii. Regulace svalového napětí je základní předpoklad pro zlepšení pohybových funkcí a koordinace. Kromě kroku koně působí na organismus i jeho teplota, která je vyšší než u člověka a spolu s koňským krokem působí na svaly a tělo. Podporuje jejich uvolnění.

Zlepšení řeči:

Velmi důležité je ovlivnění řečových funkcí a řeči u dětí. Řeč úzce souvisí se správnou motorikou a při motorickém poškození bývá častokrát poškozena i řeč. Hipoterapie ji výrazně ovlivňuje a zlepšuje. U dětí s DMO dochází k jejímu zlepšení díky uvolnění bránice, prohloubení dýchání.

Zlepšení dýchání:

Pravidelný a rytmický pohyb ovlivňuje regulaci a hospodárnost dýchání. Díky němu se stimuluje svalstvo hrudníku, břicha, pánevního dna a bránice, které tvoří správný průběh dechové vlny. Houpavý a pomalý pohyb koně v kroku navozuje pravidelné dýchání. Sedící nebo ležící pacient na koni vnímá rytmus koně celým tělem a ve svém podvědomí ho přebírá a přizpůsobuje mu své dýchání a pohyb. Vhodné je střídání rychlejšího a pomalejšího tempa v kroku na podporu dýchání. Pokud je tempo rychlejší, pacient se snaží udržet rovnováhu, napne svaly, což může vést k zadržení dechu, následné zpomalení kroku vyvolá uvolnění svalového napětí a dýchání se prohloubí.

Trénink rovnováhy:

Krok koně vyžaduje permanentní udržování rovnováhy, které je podmíněno pohybem koně vpřed. Vlivem rytmického kmitání a změnami tempa kroku koně dochází ke stimulaci pohybového aparátu a ke stimulaci rovnovážného aparátu a následnému tréninku koordinace.

Polohování:

Polohování se využívá zejména na uvolnění spasticity a kontraktur. Využívá se před a během cvičební jednotky, a to během chůze koně nebo v jeho stoje. Polohování známe podélně na zádech, na břiše a příčné polohování.

Trénink percepce:

Pacienta během hipoterapie ovlivňuje množství vjemů. Je nezbytné, aby je pacient začal vnímat, aby se jim otevřel tím, že si začne uvědomovat své tělo, jeho pohyby a polohu jednotlivých částí. Soustředí se na vnímání pohybu koně, jeho tělesné teploty, pohybu krku a ramen. Díky uvědomění si těchto podnětů automaticky přechází na uvědomění si vlastního těla.

Nácvik senzorické integrace:

Hipoterapie ovlivňuje hmatovou a hloubkovou citlivost prostřednictvím tlaku, protitlaku a tepla. Šíří se zrakové a sluchové podněty, zvýšením množství senzorických podnětů zlepšuje schopnost CNS přijímat vjemy z vnitřního a vnějšího prostředí a reagovat na ně adekvátním způsobem, čímž se zlepšuje senzomotorická integrace pacienta s prostředím

 

CANISTERAPIE

Pojem Canisterapie je složen ze slov „Canis – pes a terapie – léčení“. Existuje však mnoho způsobů jeho překladu: „Canisterapii je léčba lidské duše psí láskou“ (L. Gajdová), „Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka“ aj.

V dnešní době se canisterapie používá především k řešení problémů psychologických, citových, sociálně integračních aj.

Nejčastějšími druhy postižení a obory, ve kterých se využívá psa-canisterapeuta a jeho působení, jsou:

Mentální postižení - V této oblasti napomáhá „canisterapie“ u dětí, s různým stupněm mentálního postižení, k udržení jejich delší pozornosti. Canisterapeutický pes je nápomocen při rehabilitačním cvičení, a to speciálně při nácviku a rozvoji hrubé a jemné motoriky a uvolňování spasmů atd. Hrou s pejskem se rozvíjí u dětí motorická činnost a podporuje se a rozvíjí fantazie. Pejsek napomáhá sbližování se s okolím a podporuje komunikativnost, zajišťuje pocit ochrany a jistoty a je to důvěrník, kamarád a věrný společník.

Tělesné postižení - U tělesného postižení je „canisterapie“ využíváno především k rehabilitaci, pejsek motivuje postiženého ke cvičení, je zdrojem ke zlepšení komunikace s okolím. Při starosti o pejska se odvede pozornost od vlastních potíží. Důležité je, že pejsek prolomuje bariéry osamělosti.

Smyslové postižení – U smyslového postižení např. u nevidomých, je využíváno jak psů asistenčních (viz. Pomocné tlapky) tak i psů canisterapaeutických. Pejsek varuje před překážkami či nebezpečím a tím dodává pocit bezpečí v davu. Je to kamarád a společník, který snižuje strach a stres z neznámého prostředí.

U sluchově postižených je také využíván jak pes asistenční tak pes canisterapeutický. Pejsek zvyšuje nezávislost postiženého, dokáže ho varovat před překážkami či jiným nebezpečím, zvyšuje soběstačnost a sebedůvěru postiženého.

Autismus - U autistických dětí je canisterapie velmi důležitá především pro jejich styk s okolním světem. Pejskové plní roli určitého prostředníka mezi lidmi a okolním světem a přispívájí k jejich duševní rovnováze, snižují pocit osamění. Prostřednictvím pejska lze dosáhnout zlepšení projevů artismu.

Epilepsie: Pro osoby trpící epilepsií je canisterapeutický pes uklidňujícím faktorem a může být nápomocen při snížení záchvatů, dodává pocit bezpečí, svobody a volnosti. Někteří pejsci dokáží vycítit blížící se záchvat a varovat postiženého.

Psychologická a psychiatrická onemocnění – U těchto onemocnění napomáhá pejsek ke zlepšení komunikace mezi pacienty a ošetřujícím personále. Pejsek je objektem péče a tím odvrací pozornost od pacientových psychickým potíží a dochází ke snižování pasivity, apatie a otupění. Pejsek je také velkým pomocníkem při léčbě drogových závislostí a je také využíván jako pomocná léčba u týraných a zneužívaných dětí.

Logopedie - V logopedii pomáhá canisterapeutický pes při nácviku správné výslovnosti a pomáhá také při rozšiřování slovní zásoby.

Samozřejmě, že u jednotlivých oblastí následují specifika podle závažnosti onemocnění, věku klienta, prostředí, přístupnosti atd.

 

DELFINOTERAPIE

Delfinoterapii můžeme definovat jako speciálně upravený a kontrolovaný kontakt člověka s delfínem s cílem získat léčebný efekt.

Jestliže porovnáme pozitivní emoce, které vznikají při setkání dítěte se psem nebo koněm, jsou tyto v případě setkání s delfínem během delfinoterapie mnohonásobně vyšší. Vyvstává otázka, proč k tomu dochází? Proč tato zvířata fascinují stejnou měrou děti i dospělé? Na jakém podkladu se vytvářejí výrazně pozitivní emoce, jejich léčebný efekt, a které morfologické zvláštnosti delfínů jej vyvolávají? Zřejmě zklameme ty, kteří očekávají jasné odpovědi.

Kontakt s delfíny má několik úrovní terapeutického působení na člověka:

  • pozitivní emoce
  • kinestetické vnímání harmonie pohybů
  • působení na reflexní zóny (už při prvních setkáních delfín dětem, bez jakéhokoliv působení trenéra, jemně pyskem stlačuje nožky, ruce, ťuká jim do brady, do oblasti bránice)
  • motivaci hrou (děti si hrají s delfínem, plavou s ním, házejí mu míč apod.)

Všechny děti se díky této terapii stávají neobyčejně komunikativními. Dochází u nich k probuzení zájmu o okolí, ke spolupráci, ke zvýšené vnímavosti. Zlepšuje se jejich hybnost, rozvíjí se orientace v prostředí, reakce na podněty a nastává zrychlení mentálního rozvoje.

Delfíni vysílají blahodárné elektromagnetické signály.

Delfinárium neslouží jen pro pobavení návštěvníků, ale zdejší delfíni se používají také jako lékařská terapie, podobně jako je to např. u koní či psů. Pomáhají dětem s Downovým syndromem, autismem a dalšími tělesnými, ale i psychickými problémy. Plavání s delfíny je ale zážitek pro každého na celý život.

Experti zjistili, že dotyk nebo hlazení delfína zbavuje člověka bolesti a stresu. Na nemocná místa působí přítomnost delfínů podobně jako ultrazvuková terapie. Svou roli hraje i pozitivní psychické rozpoložení, protože pro děti je setkání s delfíny obrovským zážitkem. Příznivě působí i proudění vody. Navíc se děti naučí plavat s vestou a krmit delfíny. Děti, kteří absolvovaly terapii s delfíny také začaly mít lepší školní výsledky.

Při léčbě jsou přítomni rodiče a terapeut. Delfíni jsou přidělováni dětem podle věku a jeho odvaze nebo chuti pracovat s delfínem. Jedna terapie trvá asi hodinu. Léčba se koná buď v umělých delfináriích nebo přímo ve vyhrazeném prostoru v moři. U všech bývá upravený přístup i pro vozíčkáře. Jedna hodina vychází zhruba na 100 dolarů, ale ceny se mohou samozřejmě lišit.

Na Slovensku se delfinoterapií zabývá agentura Slnko děťom, která vyráží za delfíny do světa, lpro léčbu se můžete zajet na americkou Floridu, dále,do Karibiku, do delfinárium Sea Star v ruské Soči. Pro české zájemce je delfinoterapie k vyzkoušení nebližší v rakouském Klagenfurtu nebo v Chorvatsku.